Znovu prožitý porod

lotus-215460_960_720Tenhle můj vlastní příběh se odehrál po první aplikaci metamorfní techniky.  Cítila jsem, že se můj život z pomalejšího tempa začíná rozbíhat. Všechna traumata, nepochopené situace, křivdy, to vše se nám ukládá v těle. Neuběhl týden po aplikaci MT a já si „znovu prožila“ svůj první porod. Při plném vědomí, v teple domova, s oporou manžela vedle sebe.

Sprchuju ve vaně a najednou cítím ostrou bolest v kříži. Napadá mě, to je jako tenkrát při porodu… a za chvíli přijde další… jsem tak trochu myšlenkami v porodnici tam před lety, ale mnohem více tady v realitě. Volám na manžela a než přišel, jsem venku z vany a sedím na posteli v ložnici, mezi tím přichází další bolesti, překvapivě velmi silné, až je musím rozdýchat. Manžel už je u mě a já mu říkám, jak přišly bolesti a že si velmi živě vzpomínám na porod, na události, na které jsem si od té doby nevzpomněla. Sedá si ke mně a drží za ruku a poslouchá, moc nechápe, ale je tam…

A já vzpomínám, běží to samo … Velmi živě si vzpomínám na šero na pokoji, nebo spíše v boxu, protože jsem rodila v provizorních podmínkách přestavované porodnice. Přilétají vzpomínky na světla nočního města, na houkající sanity, mezi tím přicházejí bolesti, jak doma v realitě, tak i tam, na nemocničním lůžku, napojená na monitor, ležím a i přes napíchnutý epidurál vnímám silné bolesti.

Tady doma brečím manželovi na rameni, vypravuji mu o svém pocitu bezmoci, bolestech, strachu, nekonečné noci připoutaná, žíznivá, nemůžu se pohnout, protože monitor okamžitě hlásí chybu a přibíhá sestra, lůžko je tak tvrdé, je mi zima a tváře mi hoří, vedle občas sténá žena a za chvíli křičí miminko… já tu stále ležím…

Tady doma si uvědomuji okolnosti, které jsem vytěsnila. Porod skončil po 27 hodinách klešťovým porodem, měla jsem co dělat s komplikacemi svými i se strachem kolem mého syna… moje psychika mě ochránila a vytěsnila pocity bezmoci, bolesti i osamocení, abych měla možnosti nabrat zase sílu postarat se o sebe a malého…

Přihlásily se nyní, když je synovi už 13let, o pozornost… brečím manželovi na rameni, bolesti ustávají a já jsem tak vděčná, že tu pro mě byl. Tenkrát tam nemohl být a já si tu blízkost a podporu prožila nyní. Cítím vděčnost, obrovskou vděčnost♥

Jsem zase lehčí, moje duše i mé tělo, lehčí o zátěž, která čekala na osvobození a udělala prostor novému ♥

 

Naďa Suchánková
Mou vášní je hledání souvislostí a nových možností na cestě k životu v pohodě a radosti. Provázím lidi na jejich cestě nalézání sebe sama, aby mohli žít život, o kterém sní. Můj příběh si přečtěte zde >> Jsem autorkou eBooku Kamarádkou se svými pocity a emocemi >>
Komentáře